Úča

21:15 Po koupání naše čisťounké, voňavoučké a zářící miminko převlékneme do čistého bodyčka.

02:48 Při přebalování jsem vždycky ve střehu, že začne čurat. Přece jen studený vlhký ubrousek, vzduch, volnost pohybu a hlavně cíl, který může trefit. Čurat do plínky není taková sranda. Hlídám ho, hlídám, ale stačí chvilka a ten malej pindík vystřelí a je to všude. Samozřejmě taky pod ním, takže se v tom krásně vyválí i s oblečením, co má polosvlečené.

06:40 Miminko je vzorně pokaděné, bohužel durch separační vložku, bambusovou látkovou plínku i údajně nepropustné kalhotky. Navlékám další čisté body.

09:15 Po krmení se poblinkal tak šikovně, že si ohodil záda. Přece ho nenechám v tom mokrém. Převlékám...

09:25 Po převlečení z poblinkaného vážná tvář, trocha mračení, pekelné soustředění a najednou hrc doprovázené i zvukovým efektem a v obličeji se zračící úlevou. Je přece nakrmený, takže přišla řada na to, se zase pěkně vykakat. A nejlépe tím potřísnit všechny vrstvy, to je strašná sranda. Převlékáme...

Tak nevím. Někdo mi říkal, nekupujte moc oblečení, vždyť ty miminka to nijak moc nezašpiní, čím taky... a rychle rostou. Oblečení jsem moc nekupovala, ale spíš proto, že nám štědré okolí nadělilo víc, než prďousek stihne unosit. Naštěstí, říkám si teď. Má slušnou spotřebu.

No je to miláček. Moc dobře ví, že mě stále ještě baví zkoušet a objevovat různé funkce a programy naší nové pračky... a tak mi dělá radost.

Co je pro mě nejzhoubnější věc, jsem zjistila až teď. Nemoct se pořádně najíst. Už tři dny chroupám kvůli nějakému zánětu ve střevech nebo žaludku jen suché keksy, krekry, polystyreny (aneb slisované pavouky), suchary. Už jen ty slova, jak na ně koukám, působí přesně tak, jak chutnají – vyschle, seschle, do žaludku se vám krkem nemastně škrábou a prodírají, až se tam proškrábou.

To jsme tuhle seděly s kamarádkama v kavárně a najednou nám to došlo - když se na nás podíváte hezky popořádku zprava doleva, sedí tu ne zrovna krásný reprezentativní vzorek starých žen ve všech typických fázích vztahu:

Minulý týden jsem v našem vysokoškolském klubu Harvart měla besedu o Norsku. Akce se vydařila, Norsko teď čeká nápor nadšených Znojemčanů a mě čekalo týdenní léčení se z angíny, protože besedu jsem ze dne na den zrušit nechtěla, i když jsem cítila, že na mě něco leze.

Na této "prezentaci" Norska jsem zmínila mimo jiné i norské vtipy, které dělají na Švédy a které se nápadně podobají našim anekdotám o blondýnkách nebo policajtech. Na další druhy vtipů nezbyl čas, zajímavostí byla spousta, takže bych aspoň tady chtěla zmínit a uvést pár pěkných kousků, které jsou asi pro Nory specifické – aspoň nevím, že by existovaly i v jiných zemích, ale pokud o něčem takovém víte, ráda se o tom dozvím. Jsou to takzvané "vtipy o všech dětech" – česky to zní blbě, ale jde o to, že věta vždycky začne tím, že všechny děti dělaly něco celkem nevinného, kromě jednoho jedince, který se tedy opravdu vymykal. Je těžké je vyprávět česky, protože na jméno (typicky norské) onoho vyvrhela se rýmuje zbytek vtipu. Pro ukázku tady jsem je proto spíš parafrázovala právě s norskými jmény nebo rovnou použila jméno české – no zrýmujte nějaké norské jméno na slovo "nožička"! Koneckonců, posuďte sami. A vymyslíte-li nějaký další, sem s ním – napište je do diskuze :-) Návod je jednoduchý, tady je pár příkladů:

Asi tak jednou za dva týdny jezdím do Rakouska za svým milým. Hodně mě baví vstřebávat zajímavosti každodenního rakouského vesnického života. Patří mezi ně i úžas nad skvělým systémem odvozu odpadu. Rakušané třídí odpad naprosto automaticky a "popelářská" firma odváží vše včas a podle rozpisu. Biologický odpad se odváží v "naší" vesnici Pyhra dvakrát měsičně, papír každý druhý měsíc, plasty každý měsíc apod. Stačí postavit speciální pytel či nádobu před dům. V konkrétní den se odváží i sklo, plechovky, baterie a dokonce i nepotřebné věci. Cokoliv, co se vám doma už nehodí zkrátka vždy v třetí pondělí v březnu a v září postavíte před dům a je to. Jenže víkend předtím se začnou dít věci...