Úča

Tak jsem se stala na týden slaměnou vdovou. Žili jsme „slaměně" čtyři roky, ale poslední půlrok jsme intenzivně spolu. A já v novém prostředí. Ještě si pamatuju na nepříjemné pocity na začátku, kdy jsem se bála, že nebudu mít práci, že budu příliš závislá na Thomasovi, že si nenajdu kamarádky. Rychle zmizely, život se rozjel naplno a hezky. Slaměný týden byl ale docela dobrý test toho, jak si tu vedu bez Thomase. Co jsem zjistila?

Aneb byrokratická mašinerie k smíchu či k pláči?

V dubnu se budu vdávat. Dle české úřednické terminologie mě čeká "Sňatek s cizincem", což je proces ne na jeden den, ale na několik týdnů až měsíců, ve kterém figurují pojmy jako "Vysvědčení o způsobilosti uzavřít manželství", "Notářsky ověřená kopie", "Soudní překlad" či "Výpis z evidence obyvatel o stavu a trvalém pobytu."...

Nakonec to přece jenom byla krása.

Po 16 úmorných hodinách

mi přistál na břiše čtyřkilový flák masa.

A začal řvát, jak kdyby byl ještě na jatkách.

(předávám slovo Filípkovi:)

Héééj, nechte toho! Na tohle mám dobrou metodu: žďouch žďouch! A najednou je písnička jiná: „Jé, mrňousek se mi tam hemží!" (Tak mrňousek jo? KOP!) „Au, to už ale přestává být sranda... pojď si sáhnout!" „Jé, no jo, teď jsem ho cítil, cipíska!" A hele, mrňousek, cipísek, občas prťátko atd. Kde je konec Rambům a Sigurdům. To asi proto, že (ač to sám ještě nevím) jsem těm dvěma připravil zatím nejhezčí chvilky svého prozatímního růstu...

Někdo je a někdo není. Spíš víc lidí není, než je. A když už jste, tak to taky není napořád. Jak jednou jste, něco se možná naučíte, ale pokud ještě někdy budete, možná vám to stejně bude houby platné. Odborníkem se asi nestanete. Ale je fakt, že když jste předtím ještě nebyli, je to asi mnohem větší španělská vesnice, než když už jste někdy byli. Každej ale asi bude mít potřebu to nějak komentovat, i když sám třeba není a nikdy nebyl. Když jste, hlavně nesmíte dělat todlencto a támdlencto zase musíte. A řekněte mi o tom něco.

Dá se to chápat. Je to zkrátka vyjímečná situace. Zvláště, když jste ještě nikdy nebyli a nikdo nečekal, že budete. Bacha ale, některý zaručený informace vás můžou spíš vyděsit, než aby pomohly.

Jak teda na to? Když jste? Řekla bych, že snažit se být FTOM dobrá.

Už nějakou dobu je mi tolik, že mě moje okolí považuje za ženu – já se za ni ostatně taky pokládám :) A docela nedávno jsem začala pozorovat,  jak se mi formují názory a postoje na takzvanou "roli ženy" ve společnosti, partnerství apod. Teoretický základ mám :) – díky studiu sociologie se zaměřením na sociologii rodiny. A věřím, že už tehdy dostaly mé postoje jakousi živnou půdu. Považuju se totiž za "moderní" mladou ženu a na spoustu vecí mám poněkud emancipovaný názor. Člověk by řekl, že je to v současném světě normální, ale to platí jen zčásti. Stále je ještě spousta babiček, tetiček, maminek, kamarádek nebo kolegyň, které zastávají až zarážejícím způsobem tradniční hodnoty a způsob života. Snažim se jim taky porozumět, ale mnohem nadšenější jsem, když zjistím, že i ta nebo ta kamarádka má na život ženy a partnerky podobný názor jako já. Jedna a ta samá žena totiž může být snadno označena za "sobeckou feministku" i "normální mladou holku". Záleží kdo vás hodnotí.